Sobotní retro a Westlife s Bertie Ahernem

Minulou sobotu jsem se probudila a po ranní kávě mě začalo bolet za krkem. Alda mě namasíroval a večer jsem zbývající bolest přepila irskou whiskey na rozlučkové párty Oliny a Honzy, kteří po roce a půl sbalili kramle a bez truchlení z Irska odjeli. Jenže v neděli jsem se už nemohla skoro ani pohnout a kocovina to nebyla. Ani posttraumatický stres po páteční velmi nevydařené oslavě našeho čtvrtého výročí svatby v levné a nedobré italské restauraci, kde jsme se v italském stylu pohádali kvůli špinavým talířům. Alda mé potíže diagnostikoval jako zánět, který se masírovat nemůže. Jelikož jsem však musela normálně fungovat, čili fotit od pondělka do pátku, plácala jsem si na ta bolavá záda analgetika všech různých jmen a pro jistotu jsem je i zobala v práškách. Když jsem včera ráno otevřela oči a zaznamenala ne zrovna příjemné deja vu – krk bolel úplně stejně jako před týdnem – rozhodla jsem se k radikálnímu kroku. Svěřit se do rukou čínským lékařům.
Vzpomínky na rok strávený v Říši středu se mi vrátily během jedné vteřiny. V malé prodejně uprostřed Dublinu na Grafton street mě přivítalo několik anglicky hovořících nihao (soukromé pojmenování pro čínské pracovníky ve službách, kterých je vždycky o poznání víc než zákazníků a kteří na práci často nemají nic jiného než pěkně nahlas zdravit NI HAO, což je něco jako dobrý den). Vyplnila jsem dotazník a během pěti minut – tuto informaci podtrhuju neboť k irskému doktorovi přes záda bych se dostala tak za pět týdnů – si mě do ordinace zavolal čínský doktor, podsaditý prcek s vlasy ostříhanými do účesu a la kastról, který neuměl ani slovo anglicky. Skoro půl hodiny jsem se šesti jehlami v zádech seděla v žalostně prázdné suterénní ordinaci s jedním lehátkem, pytlem, ve kterém byly ručníky oranžové barvy a stolkem, na kterém stála tygří mast. Když mi doktor vyndal jehly, na záda mi na deset minut nalepil baňky s horkým vzduchem a závěrem mi ještě udělal drsnou prohřívací masáž. Akupunktura, akupresura a cupping. Všechno čínské, stejně jako smlouvání, přemlouvání a přesvědčování o tom, že mi jedna masáž stačit nebude. Účet byl ovšem převelice dublinský. Vysolila jsem 90 euro a velmi neodbytnému Nihaovi jsem musela slíbit, že přijdu ještě v úterý a pak ještě třikrát, tentokrát už „jen“ za padesát. Svému účtu dám tento měsíc opět pořádnou lekci. Snažím se utěšovat se tím, že kdybych tady šla ke kadeřníkovi, zaplatím úplně stejně...
Všechno je jednou poprvé. Pro mě to v tomto týdnu bylo kromě akupunkutry ještě i focení irského premiéra Bertieho Aherna. Ve čtvrtek večer měla mnou velmi neoblíbená kapela Westlife poslední koncert svého jarního turné. A já musela zaznamenat co se děje v zákulisí a vyfotit „celebriry“, které na akci přišly. Musím přiznat, že jsem z toho byla pěkně otrávená a když jsem viděla zástupy osmiletých děvčátek, mířících v podvečer do Point Theatre v Dublinu, v duchu jsem se škodolibě šklebila, doufajíc, že nebude co fotit a že jedinými celebritami bude ta hrstka dospělých, která děvčátka doprovázela. Jenže pak jsem se nestačila divit.
V zákulisí se to hemžilo irskou smetánkou. Hoši z Westlife byli úplně jiní než ti hoši, kteří se na mě protivně šklebili na vánočním focení pro VIP. Hýřili úsměvy na všechny strany a fotili se úplně se všemi. Provinčnost dublinského koncertu měla na světovou úroveň povznést přítomnost producenta Davida Gesta, exmanžela Lizy Minnelli a kamaráda Michaela Jacksona, který prodělal stejně nepovedenou plastickou operaci u téhož chirurga jako popový král. Těsně před koncertem se ještě dostavila irská hlava státu, premiér Bertie Ahern (korunovanou hlavou státu je ve skutečnosti prezidentka Mary McAleese, ta ale republiku neřídí, nýbrž reprezentuje a bůhví proč byla americkou mediální společností Forbes zařazena mezi 55 nejmocnějších žen světa). Bertie přišel asi proto, že ve Westlife zpívá Nicky, který má za manželku Bertieho dceru Georginu, která je za Nickyho provdaná a má s ním šestitýdenní dvojčata...

Bertie ´n David

Bertie ´n Westlife

Georgina ´n Nicky

Jak jistě sami uznáte, obrázky to nejsou nikterak ohromující, ale kdybych byla na volné noze a mohla je prodat agenturám, vydělala bych na nich majlant. Nejlíp to shrnul můj kamarád, který pracuje pro českou agenturu a v e-mailu si postěžoval, že fotí „kraviny bulvárního charakteru“ ... To ale znáš, takže víš jak moc je to nudné a vyčerpávající a obrazově (o obsahu nemluvě) plytké a nezajímavé. Divná doba, když prim hraje obrázek jakékoli kvality, bez obsahu a sdělení, hlavně, že na něm je VIP osoba s IQ tykve.