Máme doma garmošku

Původně jsem si chtěla napsat o svých třech nových asistentech a tom, že jsem v posledních dvou týdnech neměla ani jeden den volno. Že jsem se profotila až k totálnímu vyčerpání: Lary Gogan, Peter Kenny, 21 Demands, David O´Connor, neon fashion, You´re Star Final, Grainne and Sile Seoige, Afternoon show, Maxi, Rosanna and Hilda a pár dalších ... Že jsem neměla čas koupit si ani novou žárovku do světel, natož napsat souvislé tři věty a poslat sem pár obrázků. A to radši nemluvím o tom, že poté, co jsem se dočetla, že Sören Kierkegaard napsal úvahu o povrchnosti přítomnosti, podle níž bychom si měli představit, že to, co říkáme, bychom měli říci i za padesát let a zamyslet se, zda to bude to mít ještě smysl, jsem si masochisticky pročítala příspěvky v tomto blogu a zjistila jsem, že tu zkrátka nejsou věty, které by se daly tesat zlatým písmem do kamene a že bych možná měla sdělovat něco smysluplného, když už tak troufale vystavuju své zážitky a postřehy. Nezabalila jsem to ale nakonec proto, že mému srdci a povaze je daleko bližší žít okamžikem než přemýšlet o tom, jestli budu mít za padesát let pocit, že to, co jsem prožívala a říkala, stálo za to. A z totálního fotografického vyčerpání jsem nezkolabovala proto, že do mého těla večer odkudsi vplula utajená zásoba adrenalinu neboť mi dnes přišla harmonika :-)))
Poté, co jsem mezi dvaasedmdesáti basovými cuplíky objevila akordy C, F a G a hodinu obšťastňovala obyvatele našeho domu přerývaným přehráváním písně „V širém poli studánečka“, jsem se osmělila a požádala Aldu, aby mě s mým novým hudebním nástrojem vyfotografoval. Tady jsem. S harmonikou první den.

V promyšlené černobílé kompozici s radiátorem vypadám, jako kdybych vydala už aspoň tři cédéčka. Joj, V širém poli studánečka, tomu se říká narcismus (BTW nejsou všichni autoři osobních stránek na internetu tak trochu narcisti a exhibicionisti?).

Až pochopím princip čudlíků a naučím se repertoár Hany Hegerové, Evy Olmerové, Jarka Nohavici, Beatles, Richarda Müllera, Van Morisona a Stinga, chci zhudebnit své texty, které mám v počítači uložené pod názvem Když tě něco tísní, napiš o tom v písni. No, počítám, že tak minimálně padesát let budu mít co dělat :-)...