Ukradli mně kolo a identitu. Vyhrála jsem akordeon.

Ukradli mně kolo. Ve čtvrti Temple bar, zamknuté u zábradlí, zloději jedni hnusní. Měla jsem ho celkem jeden týden. Modrá ještěrka jsem mu říkala, protože bylo modré a byl na něm obrázek ještěrky. Stačila jsem na něm vyjet dvakrát do práce, jednou do kostela, jednou na poštu, jednou večer na seminář a naposledy v pondělí do sboru, kde jsem se po prozpívaných dvou hodinách nestačila divit. Kolo nebylo. To, že jsem přišla o 60 euro, neb to byl bicykl ze second handu, mi ani tak moc nevadí. Ale to, že jsem se tak krásně vyhýbala dopravním zácpám a zbytečnému čekání na autobus a přitom jsem si malovala, jak si Alda taky jedno koupí a jak budeme jezdit na výlety, to mě k tomu kolu připoutalo takřka citově. Z čehož plyne poučení, že člověk nemá lpět na věcech, nemá se k nim emocionálně vázat, nemá se jimi nechat ovládat a má být jejich BOSS.
Možná bychom se měli čas od času zbavit nějakého funkčního předmětu, třeba dobrých bot, slunečních brýlí, pěkné knížky, originálního CD... a aspoň částečně se tak pokusit od věcí odpoutávat. Nedávno jsem slyšela geniální větu: TEACH YOUR MONEY A LESSON neboli dej svým prachům lekci. Ukaž jim, že to nejsou ony, ale TY, kdo je pánem situace. Často teď na to myslím, když hážu peníze žebrákům na ulici, i všem pouličním muzikantům a prodavačům časopisu ISSUE, jehož česká verze se jmenuje Nový prostor. Nedělám to pro ně nýbrž pro sebe. Pro to, abych si připomínala, že mě nemá nic svazovat. Zajímavé je, že od doby, kdy drobné rozhazuju, mám peněz úplně stejně, jako jsem měla předtím. Zatím na to nemám důkazy, ale domnívám se, že matematika v tom pravděpodobně nebude.
No, ale zpátky ke krádežím. Ukradené kolo jsem si před sebou obhájila, mimo jiné taky starou dobrou útěchou typu: kdyby se to nestalo, třeba by se ti na silnici něco stalo, ale ještě jsem se z toho ani nevzpamatovala a už jsem zjistila, že mi jacísi počítačoví hackeři ukradli e-mail na yahoo. Ano, i tyto věci jsou už dnes možné a je docela pravděpodobné, že jsem poslední, kdo o něčem takovém nevěděl. Projevilo se to tak, že mi při vstupu do pošty začalo yahoo najednou hlásit, že zadávám mám špatné přihlašovací jméno nebo heslo. Po tisíci pokusech na stovce počítačů a po snahách získat heslo znovu oklikou v nabídce zapomněl jsem heslo, vygeneruj mi nové (bože, to bych musela být fakt idiot, vždyť jsem tu adresu měla přes čtyři roky a byla na ní denně), byl výsledek pořád stejný. Do svého yahoo se asi už nikdy nedostanu. V počítačové hantýrce se tomu říká "krádež identity".
Dozvěděla jsem se, že jsem se patrně stala obětí takzvaného „phishingu“, což je výraz odvozený od slova fishing neboli rybaření a že můj účet ulovili týpci, kteří mi patrně chtěli vybrat kreditku. Na adresu bajgartova@yahoo.com jsem si totiž nechávala posílat potvrzení o nákupech letenek a příslušenství k foťáku, které jsem si pořizovala v internetovém obchodě na e-bay za třetinovou cenu než za jakou se dají koupit v Irsku. Naštěstí už skoro dva týdny mám tu kartu zrušenou, protože mě z Komerční banky upozornili na podivuhodnou transakci ve výši jednoho dolaru, který měl odejít z mého účtu. Prý tak podvodníci testují funkčnost platebních karet. Upřímně řečeno, nevím, jestli bych byla pánem situace, kdybych přišla třeba o pět set euro.
Mým posledním kupem na internetu se stala klávesová tahací harmonika. Při on-line licitování jsem ji získala v aukci na e-bay za tři stovky. Asi před čtrnácti dny jsem totiž celou noc ve snu hrála na akordeon. A od té doby, co jsem se z toho snu probudila, mám strašnou chuť naučit se to doopravdy. Je to starší model značky Hohner s 34 klávesami a 72 basovými čudlíky. Pokud mi ho nikdo po cestě neukradne, přijde koncem příštího týdne.