Na cestě II. Svatba v Londýně.

Sestra se mi vdala. První únorovou sobotu si vzala za muže angličano-iro-australana Alexe Flynna. Veselka to byla povedená a vpravdě veselá. Na obřad do islingtonské town hall jsme jeli limuzínou číslo 43. Ale jelikož novomanželé kupovali po cestě ještě kytku, měli co dělat, aby jim ten červený double decker neujel.
Náš táta Emil měl na starosti koláčky, které upekla paní Hanka Urbanová na Velehradě
... a maminka dbala na to, aby měli všichni v klopě voničku. S námi dnes již spříznění cizinci, kteří tento zvyk neznají, se tvářili poněkud překvapeně, když jim maminka začala do sak špendlit rozmarýnu, kterou jsme mašličkami zdobili předchozí večer. A možná by byli ještě překvapenější, kdyby věděli, kolik slivovice jsme u toho vypili.
Já jsem nepříliš svědomitě, leč s opravdovým nadšením, plnila roli fotografky. Zapomněla jsem vyfotit skupinovou fotografii rodiny nevěsty. Tak se ji aspoň pokouším vyrobit ve fotošopu, prozatím je v tomto stádiu.
Obřad byl krátký a veselý,
A před obědem jsme stačili nevěstu „unést“. Spočívalo to v tom, že jsme na půli cesty do restaurace vystoupili z autobusu a v off licence si koupili dvě láhve šampaňského, které jsme vypili před řadou gregoriánských domů na trávě, kteroužto jsme pasovali na parčík.
Po obědě jsme sestřenici Terezce ujídali její lahodný hořkosladký dezert, což se jí ale vůbec nelíbilo.
Tatínek možná nevěděl, co si o tom všem má myslet,
Maminka vypadala, že se docela dobře baví
A z Alexovy rodiny jsme si všichni nejvíc oblíbili dědečka Stevea s babičkou Vallery.
Káťa se nakonec, k radosti celé rodiny, rozhodla, že své australsko-irsko-anglicko-české bejby přivede na svět ve Zlíně, takže jsem si na léto koupila domů letenku a začínám se zajímat o to, kde si můžu nechat vyrobit tričko s nápisem TETA BĚTA. Kdybyste o něčem věděli, napište mi.